Pěstování rooibosu
Roiboos je nápoj, který původně objevili afričtí domorodci a do dnešní doby je úzce spojen s místy, kde se začalo s jeho kultivací. I po více než dvou stech letech po jeho objevení evropskými osadníky a transportu do Evropy se stále sklízí v dalekém Cederbergu na 25 000 hektarech, kde se rozprostírají plantáže, které naplňují celosvětovou poptávku po tomto nápoji. Ještě ke všemu zůstala velká část farem v rukou rodin, které v oblasti s větší kultivací roiboosu začínaly. Díky ručnímu sběru, pěti generacím přímých zkušeností a zářivému jihoafrickému slunci se na naše stoly dostává jen ten nejkvalitnější roiboos.
Roiboos vznikl jako teplý nápoj z divoce rostoucího keře, jenž pokrývá planiny hornaté oblasti Cederberg. Tuto oblast naleznete přibližně dvě stě kilometrů na sever od známého Kapského Města.
Relativně dlouhou dobu se roiboos získával právě z planě rostoucích keřů Aspalthus a první důležitější pokusy o automatizaci částí celého procesu se datují až do dvacátých let 20. století. V dnešních časech již povětšinou narazíte na roiboos, který roste na plantážích.
Celý proces pěstění a sklízení roiboosu však nepřipomíná průmyslové farmy, ale všechno probíhá hezky postaru, ručně. Farmáři ještě ke všemu obrací každou kupku lístků, které právě procházejí fermentací. Pěstování roiboosu v JAR představuje srdeční záležitost, na níž potomci místních farmářských rodů nedají dopustit.
Charakteristický pro samotný keř je hlavní stonek, z něhož vyrážejí silné větve následované menšími větvemi, na jejichž konci se nachází trs relativně droboučkých lístků jehličkovitého tvaru. Tyto lístky mají v průměru kolem deseti centimetrů a celý keř většinou dorůstá přibližně okolo jednoho až jednoho a půl metru. Když se keře nacházejí na plantážích, tak bývají ještě o něco menší.
Poprvé se z nově zasazeného keře sklízí přibližně po roce nebo roce a půl. Po třech letech od vysazení můžeme počítat s opravdovým rozpukem a maximální produkcí žádaných lístků.
Samotná sklizeň poté probíhá v letních měsících, což však v Jižní Africe znamená období od ledna do května. Jednotlivé větvičky bývají v tomto období ručně odsekávány a poté se dostávají na speciální linku, na níž se lístky zpracovávají do podoby kousků o velikosti tří až pěti milimetrů.
Teprve pak přichází ke slovu samotný proces fermentace, kterému vděčíme za ono známe zbarvení do červena. Podrcené lístky se namáčí, aby se nechaly fermentovat v průměru mezi osmi až čtyřiadvaceti hodinami.
Teprve potom můžeme přistoupit k samotnému procesu sušení. To se odehrává na speciálních k tomu určených otevřených dvorech, kde se paprsky slunce a obracení postarají o jemnou chuť roiboosu a jeho jiskru.
Přibližně od poloviny devadesátých let minulého století pak na trhu můžeme narazit kromě klasického červeného roiboosu také na jeho zelenou variantu. V případě zeleného roiboosu k fermentaci nedochází vůbec a samotné sušení začíná okamžitě po sklizení.